AJŤÁCI NA ROBOSOUTĚŽI

Po příjezdu do Prahy a cestě metrem, při které byly Michalovo tkaničky napadeny eskalátorem, jsme dorazili na soutěž. Zaregistrovali jsme se a šli do posluchárny, kde už se robotovalo v plném proudu. Oba dva naše týmy byly v úžasu, roboti ostatních fungovali překvapivě dobře. Nebyl však čas otálet, bylo nutné pracovat na robotovi.

Ovšem když se o chvilku později otevřela jídelna, vzali jsme ji útokem. Byly tam řízky a buchty, takže v čele s Michalem jsme ji úspěšně vyrabovali. Po najezení se tedy vracíme k robotům. Náš tým „Tak a dost!“ měl funkčně vypadajícího robota, zatímco tým Thanatos ho pomalu ale jistě dával dohromady. Nakonec oba dva roboti vypadali funkčně a pojízdně.
Čas běžel, napětí stoupalo a moment slávy našich týmů se blížil. Tým Thanatos přišel na řadu první. Sebejistě položili svého robota, perfektně sestaveného naším mechanikem Martinem a naprogramovaného géniem Kubou a… a doneseného pošťákem Davidem na hrací pole a robot byl spuštěn. Teď už to bylo na něm. Vyjel dopředu, sebral první bod. Zatočil doprava. Popojel, sebral bod. Už máme 2 body, a tam to taky skončilo. Robot popojel dál a pak se úspěšně zhroutil. Tým sebral svého robota a se zoufalým smíchem odešli.

Tým „Tak a dost!“ nedopadl o moc lépe, ač to u nich bylo chvilku nadějné. Avšak nic nebylo ztraceno, bylo zde ještě druhé kolo. Ještě jsme měli čas vše napravit. Pro tým Thanatos však druhé kolo dopadlo stejně – katastrofálním neúspěchem. Tým „Tak a dost!“ vypadal, že má přeci jen naději poté, co Michal opravil pár chybiček s pomocí konstruktérky Angie. Robot jel, zatáčel a dělal to, co má. Nakonec si však řekl „Tak a dost“ a vrazil to do zdi. Skončili jsme na 8 bodech. Zde naše týmy bohužel skončily. Naštěstí jsme neztratili pozitivitu a humor a stejně se cítili vítězně – zúčastnili jsme se a hlavně měli řízky.