Maturity a jiná „kultůra“

Vážení, zapněte si bezpečnostní pásy, státní maturity jsou tady. Těžko říct, co se právě teď, v těchto chvílích, honí hlavou maturantům. Soudě podle vlastních zkušeností to musí být něco jako: „Uáááááááááá“. Stručné, jasné, vševyjadřující citoslovce. Je to prostě stres. Nutný stres, na který budou maturanti s láskou a slzou v oku v pozdějším věku rádi vzpomínat. To garantuji. Praktickou část maturity si čtvrťáci odbyli už v minulém týdnu, doufejme, že úspěšně, zatímco se zbytek žactva účastnil kulturních akcí mimo školní budovu.

Těší mě, že divadelní adaptace Kreutzerovy sonáty z pera Lva Nikolajeviče Tolstého v podání herců Jihočeského divadla, jež shlédli žáci druhých a třetích ročníků na divadelní scéně Na půdě, slavila právě mezi žáky úspěch. Ohlasy byly pozitivní, a proto mě mrzí, že stále ještě není možné se vyskytovat na dvou místech zároveň, protože hra v klasických večerních hodinách není v programu divadla na květen ani na červen uvedená.

Divadlo mi sice uniklo, ale další školní akce už ne. Školní akce, která se pořádá každý rok pro první ročníky, a která mívá povětšinou taktéž úspěch. Akce, která v jedné mozaice propojuje minulost, přítomnost i budoucnost v jednom jediném dni. Přítomnost bývá reprezentována námi, minulost, která tvrdě zasáhla i do historie naší země a životů našich předků, představuje koncentrační tábor Mauthausen-Gusen a konečně možnou, blízkou i vzdálenější budoucnost zračí Ars Electronica Center v Linci, nenesoucí přízvisko „muzeum budoucnosti“ jen tak, pro nic za nic. To vše pod taktovkou pana učitele Albrechta.

Asi se nelze divit, že naši žáci hledí spíše do té budoucnosti, než by se ohlíželi na temnou minulost, neboť se mi zdá, že některé z nich exkurze do míst, kde živořily, nuceně pracovaly a denně po desítkách, ne-li stovkách, umíraly stovky tisíc lidí, příliš nezasáhla. Doufejme, že se mýlím, a že své zjitřené emoce umocněné nepřízní počasí v podobě nízkých teplot, silného větru, sněhu a krup dobře ukrývali.

V Linci, po rozchodu na Hlavním náměstí a zjištění, že někteří z nás neznají rozdíl mezi slovy „třičtvrtě“ a „čtvrt“ nebo neposlouchají, jsme se sešli právě v muzeu budoucnosti. Zážitků odtud bylo opravdu hodně. Vyslechli jsme zajímavou přednášku, třepali hlavou, vyfotili sítnici, pokusili se svým zrakem zachránit Zemi před padajícími asteroidy, podívali se na 3D tiskárnu, o které si naši ajťáci kvůli ceně mohou nechat jen zdát, pohladili si tulení mládě, shlédli jsme 3D snímek o vesmírných objektech a všichni před nimi uhýbali, pak jsme ještě po přiblížení zkontrolovali, jestli je turista na panoramatické fotografii Mont Blancu s rozlišením 365 Gigapixelů skutečně ženatý, někteří aktivnější dokonce skoro navázali mezinárodní vztahy s opačným pohlavím, potom jsme si všichni ještě odskočili, přepočítali se a vyrazili směr autobus. Výlet jistě vyčerpávající.

Doufám, že všichni žáci, kteří se středeční exkurze účastnili, si ji i náležitě užili, poučili se a nakonec i pobavili. Bylo to fajn.

Váš Moorelock Jones

Bakaláři
Obědy
Pod povrchem
Časopis Žižkovi Voči Dreamspark
Email
Facebook
Youtube
Bakaláři Obědy Pod povrchem Časopis Žižkovi Voči Dreamspark Email Facebook Youtube