Kavárna POTMĚ

Dne 15.5.2014 měla část třídy 3BB možnost vyzkoušet, jaké je to, žít s tělesným postižením- být slepý. Navštívili jsme totiž přistavený autobus, který sloužil jako kavárna, ve které byla naprostá tma. Hosteska Alena, která od mala trpí slepotou, nám napřed vysvětlila vše, co by nás mohlo zajímat, ukázala nám slepecké pomůcky k běžnému životu a předala nás do rukou, taktéž slepého průvodce.

Samozřejmě, jak tomu bývá, ze začátku jsme všichni dělali hrdiny, smáli jsme se a plně jsme nechápali hlavní smysl toho všeho. Tyto dětinské a nevyspělé úšklebky nám zmizely z tváře ve chvíli, kdy jsme poprvé vkročili do tmy a museli jsme se spoléhat i na ostatní naše smysly, ne jen pouze na zrak. Uprostřed naprosté tmy jsme byli dovedeni ke stolečkům, kde nás obsluhoval číšník Honza.  Honza byl velice příjemný pán, který se o nás pečlivě staral, dbal na to, abychom měli všeho dostatek a povídal si s námi. Když jsem se nad tím zamyslela, je krásné, že si v ten okamžik nikdo nedělal žádné předsudky. Každý si toho člověka představil jinak, já ho viděla jako silnějšího tmavovlasého pána s plnovousem a širokým úsměvem.  Na konci jsme si mohli hrníčky, ve kterých jsme dostali naše nápoje, odnést domů. Máme tak příjemnou vzpomínku na dnešní den.

Musím přiznat, že to nebyl příjemný pocit, nevidět vůbec nic, když jsem zvyklá se celý život koukat na svět pouze očima. Až v té tmě jsem si uvědomila, že je důležité dívat se srdcem.

Pelikánová Katka

Bakaláři
Obědy
Pod povrchem
Časopis Žižkovi Voči Dreamspark
Email
Facebook
Youtube
Bakaláři Obědy Pod povrchem Časopis Žižkovi Voči Dreamspark Email Facebook Youtube